Archiv ročníků

110 Indiana Jonesů se vypravilo hledat bájnou ztracenou archu. Na jejich cestě poznali divochy, museli se dostat přes nástrahy tajemného chrámu. Naučili se také práskaž bičem a na puťáku se podívali do neznámých končin.

Nebyl to Robinson Crusoe ani Tom Hanks kdo opravdu ztroskotali na pustém ostrově. Až sázavské děti poznaly, jaké to doopravdy je ztroskotat uprostřed oceánu prostřednictvím našeho tábora.

Všechny skupiny si udělali své Wilsony a postavili si i záchranné vory, na kterých se zdárně zachránili a po proudu Sázavi se vrátili zpět domů.

V tomto roce se na Sázavu sjeli snad všechny filmové hvězdy Holywoodu; žijící i ty polomrtvé. Společně jsme natočili nesmrtelnou komedii "Špitál v sázavském lese", o které Zdeněk Troška řekl, že jí stejně musel natoči on, protože nikdo jiný by takovou ... úžasný film ... nenatočil :)

V tomto roce jsme se vydali do dob rytířů a krásných princezen a bojovali jsme za Sázavu, aby byla i nadále takovou jako je, spolu se všemi ostatními malými rytíři jsme vyráželi na velkolepé výpravy po okolním kraji a bránili se nájezdům severských barbarů.

Tento ročník se proslavil náročnou 8mičkou, kterou zvládli opravdu jen ti nejlepší a nejotrlejší.

Nesmazatelně se nám do paměti zaryla "Hra o průjmy", muzikálová noc na Sázavoštejně nebo výprava na hrad Šternberk.

V tomto roce se k nám také přidala celá řada "nováčků", kteří s námi zůstali i do těchto dní a nyní třeba píšou tento text.

 

Pod tajuplným názvem se skrývá ročník, kdy jsme navštívili Apache a jejich náčelníka Vinetoua na dálném divokém západě.

Mnohé z dětí netušili, že se za pár let "vrátí na místo činu" už né jako děti, které je třeba hlídat, ale jako náčelníci vlastních oddílových kmenů, které vyráží vstříc táborovým dobrodružstvím.

Slavní sázavští badatelé, které o rozhovor marně prosil méně slavný David Attenborough, se znovu sešli na Sázavě, aby vyřešili záhadu - kam se poděli velcí pravěcí ještěři.

Nakonec se ukázalo, že nevyhynuli, ale že žijí dále mezi námi, ale pouze na Sázavě!

Tento rok jsme se vydali za starých známým Jackem Sparrowem do Karibiku, brát bohatým a chudým dávat. Náš koráb se po Sázavě nesl rychle jako vítr a celý tábor nám také stejně rychle utekl. Nakonec jsme ale získali bájný poklad kapitána Rázroka a hlavně jsme si našli spoustu nových kamarádů a těšili jsme se, až se znovu potkáme za rok na širé sázavské hladině!

Naše republika v roce 2004, kromě vstupu do Evropské unie zažila i další, mnohem významnější událost. Ten, kdo přijel na Sázavu mohl mít možnost objet celý svět za pouhých 14 dní a tím smazat rekord Willyho Foga a zařadit se těsně za Járu Cimrmana, který stejnou distanc zvládl za jediný den, pouze tak, že stál nehnutě na místě a podle zákonů Einsteinovi relativity ho Země zkrátla obešla.

Avšak pro naše táborníky byla tato rychlost nepřijatelná, protože nám šlo hlavně o to, aby probádali všechny kontynenty a poznaly všechny kultruy světa a také se nám to povedlo. V tomtéž roce byla také rozšířena klubovna a chystali jsme stavět jídelnu.

Hlavní vedoucí sir Pavel Dvořák jezdíval před mnoha staletími na tábory v předalekém Jankově, kde se seznámil s několika dalšími vedoucími a spolu rozjeli vlastní dětské tábory, nedaleko malebného města Sázava - na Sedlišti.

První ročník byl ve znamení kulatých brýlích a létajících košťat - Sázava se proměnila ve školu čar a kouzel v Bradavicích. Dětem se samořezjmě tenhle ročník moc líbil a věřte nebo ne, dodnes s námi jezdí ať už jako vedoucí nebo praktikanti "děti", které tehdy, před dlouhými 12ti lety byly na táboře poprvé! A těch si samozřejmě vážíme nejvíc!